Po passer l’ håhê

Èn årtike di Wikisource.
Ciste ouve ci egzistêye eto divins ds ôtès ortografeyes : Rifondou.
Po passer l’ håhê
Rortografiaedje e sistinme-Feller di Po passer l’haûhè, pa J. Feller et J. Wisimus,
divins l’ Anthologie des poètes wallons verviétois, 1926, p. 241-242

On bê dîmin d’ may, lu djintêye Nanète,
tot ruv’nant d’ grand-mèsse, passa po l’ grand pré.
Qwand ile veûne duvant l’ håhê d’à Colète,
ile trova s’ wèzin riyant d’ l’ôte costé.
« C’èst sèré », dist-i, « çu n’èst nin passèdje ;
mês si vos volez, dju v’ tir’rè l’ lokèt.
So vos bèlès tchifes, lèyîz-m’ prinde on bètch,
nos-èstant tos seûs, nouk ni nos veûrè !

» Po passer l’ håhê, binamêye Nanète,
i fåt qu’ vos payîhe lu dreût dè pazê :
i fåt qu’ vos m’ båhîhe deûs fèyes à picète,
po passe l’ håhê ». (bis)

Lu djône fèye duveûne rodje come on crèssôte
(su wèzin Colète èsteût bê valèt).
« Vos d’mandez », dist-èle, « pus à mi qu’ås-ôtes :
çu n’èst nin ç’ pris-là qu’ mès wèzènes payèt.
— C’èst qu’ lès fleûrs », dist-i, « du m’ wêde sont florêyes :
ile sèront djaloses du vèy vosse bêté,
èt dj’ wadj’reû po d’min qu’ile sèront fanêyes
à cåse du lès låmes qu’ille åront djèté !

» Po passer l’ håhê, binamêye Nanète,
i fåt qu’ vos payîhe lu dreût dè pazê :
i fåt qu’ vos m’ båhîhe deûs fèyes à picète,
po passe l’ håhê ». (bis)

Lu djône ame pårléve d’one si doûce manîre,
duvins sès bleûs-oûy, i-aveût tant d’amoûr
quu l’ ros’lante Nanète su lèyant adîre
abrèssa l’ capon deûs fèyes du bon coûr !
A ci moumint-là, duvins lès cohètes,
tos lès p’tits-oûhês tchantît djoyeûs’mint,
èt Nanète vèya rîre lès magriyètes,
qwand Colète lî d’ha, tot l’ sèrant doûç’mint :

« Ruv’nez tos lès djoûs, binamêye Nanète,
nos sûrans èssonle lu froté pazê ;
èt nos nos båh’rans deûs fèyes à picète,
po passe l’ håhê ». (bis)

Dj’a-st-ètindou dîre dès djins dè viyèdje
quu l’ djoû quu l’ djône cope ala-st-à l’åté,
tote lu ribambèle qu’èsteût å marièdje
duvant l’ blanc håhê duvît s’arèster.
È fond dè neûr bwès, l’ råskignoû tchantéve,
lès fleûrs su drovît d’zos l’ båhe dè prétins ;
èt c’èsteût Nanète, ci djoû-là, qui d’héve :
« On n’ va nin pus lon sins m’ duner l’ påy’mint !

» Po passer l’ håhê », d’héve lu bèle Nanète,
« i fåt qu’ tot l’ monde påye lu dreût dè pazê :
i fåt qu’ vos m’ båhîhe deûs fèyes à picète,
po passe l’ håhê ». (bis)